Úhoř říční

Úhoř říční patří do čeledi úhořovití. Díky jeho protáhlému a válcovitému tělu připomíná spíše hada než-li rybu. Rozdíl od sladkovodních ryb je v tom, že nemá břišní ploutve a že jeho ocasní, hřbetní a řitní ploutev splývají v jeden celistvý lem.

Za poslední dobu se počet úhořů v evropských řekách značně snížil. Je to z důvodů lidské činnosti – stavby v tocích, znečištění, nadměrný rybolov a v neposlední řadě rozšíření nepůvodních onemocnění.

 

POPIS

Během svého života prochází úhoř dvěma podobami – larvální stadium a sladkovodní stadium.

Během sladkovodního stadiu je úhořovo tělo dlouhé a má hadovitý tvar. Jak již bylo řečeno, úhoř nemá břišní ploutve a jeho ocasní, hřbetní a řitní ploutev splývají v jeden celistvý lem. Hned za hlavou se nachází prsní ploutve. Úhořova kůže produkuje velké množství slizu a na první pohled je hladká. Hluboko v kůži jsou zarostlé drobné, oválné šupiny. Tyto šupiny se navzájem nepřekrývají. Úhoř má silně vyvinuté kožní dýchání, díky němuž může dočasně opustit vodu. Úhořova koncová ústa jsou poměrně hluboce rozeklaná a dosahují k úrovni oka. Oko úhoře je poměrně malé. Tudíž k hledání potravy používá především vyvinutý čich. Úhoř tvoří formy s různě širokými čelistmi – toto rozrůznění souvisí nejspíše s druhem potravy, kterou přijímá.

Pigmentace u nejmladších úhořů tzv. u sklovitých úhořů není, ale v průběhu vývoje a růstu a vstupu do sladkovodních vod se začíná objevovat maskovací zbarvení.

Žlutí úhoři mají tmavý hřbet, který přechází ve žlutavou barvu na jejich břiše. Po dovršení pohlavní dospělosti a migrací na trdliště se mění ve stříbrné úhoře. Jejich těla zesvětlají a dostávají kovový lesk – břicho je stříbrné. V této době se také zvětší oči a uzavírá se trávící trakt. Na konci prvního ruku života úhoře dosahuje jeho délka 15-30 cm při hmotnosti do 20 g. Naproti tomu ve 3. roce jeho délka může dosáhnout 40-45 cm a váhu až 400 g. V době tření se jeho délka může pohybovat okolo 100 cm, ale může být i větší. Samci jsou výrazně menší než samice. Jejich délka dosahuje do 50 cm. Úhoři se dožívají průměrného věku od 8mi do 12ti let.

 

POTRAVA

Úzkohlavé formy úhoře konzumují především vodní bezobratlí živočichové, kteří žijí při dně – hlavně korýši. Oproti tomu širokohlavá forma úhoře loví i obojživelníky a ryby.

U ryb je běžný kanibalismus – je tomu tak i úhoře. Tento životní koloběh zajišťuje, že nedochází k přemnožení.

 

ROZMNOŽOVÁNÍ

Kvůli reprodukci úhoři migrují až 7 000 km do Sargasového moře na dobu až jeden a půl roku. Během této doby nemají žádnou potravu. Vědci ještě nepřišli na přesný důvod tohoto přesouvání, ale názory jsou takové, že to má souvislost s pohybem litosférických desek – totiž před miliony let měli k sobě Amerika a Evropa mnohem blíže a ryby se tudíž na postupné oddalování adaptovaly.

Samotné tření probíhá v hloubce okolo 400 m při teplotě vody 17 °C. Úhoří jikry jsou drobné – asi 1 mm velké a vznášejí se volně ve vodním sloupci. Jedna samice je schopna vyprodukovat od 400 000-700 000 jiker. Dospělí úhoři po tření hynou a jejich plůdek je za pomoci Golfského proudu unášen k Evropě. Tento proces trvá tři až čtyři roky. Na konci cesty se larvy mění v monté.

 

JED

Úhoř má ve své krvi jed ze skupiny ichtyochemotoxinů. Otrávení tímto jeden připomíná otravu po kousnutí zmije. Nejčastějšími projevy jsou zvracení, nevolnost, průjem, nepravidelný puls, netečnost, otupělost a dýchací potíže. V poslední fází může nastat i smrt jedince. Úhoří jed je bílkovinné povahy, tudíž je teplotně nestálý a rozkládá se už při teplotě 60 °C. Běžná konzumace úhoře po tepelné úpravě není zdraví nebezpečná.

 

SPORTOVNÍ RYBOLOV

Úhoř se loví nejčastěji za tmy v období od června do října. Loví se výlučně na udici. Je možné ulovit úhoře i během horkého letního dne nebo při zákalu vody po dešti. Nejlepší nástrahou na úhoře je žížala nebo mrtvá rybka.