Sumec velký

Sumec velký (Silurus glanis) je rozšířen v horních částech povodí řek Rýn a Labe a dále ve vodách východní části Evropy, patřících k úmořím Baltského a Černého moře a Kaspického jezera. U nás se vyskytuje především v dolních tocích větších řek charakteru cejnového pásma a v přilehlých ramenech a tůních. Dále ho najdeme v rybnících i údolních nádržích nejlépe v teplých nížinných oblastech.

 

POPIS

Má širokou nízkou hlavu, která přechází v protáhlé tělo, které je pokryté slizkou kůží bez šupin. Jeho ocasní část je dlouhá a zploštělá. Má ozubenou horní i spodní čelist. Nad čelistí má dva dlouhé vousy a pod čelistí má dva páry menších vousků. Jeho oči jsou velmi malé. Hřbetní ploutev je malá a bez tvrdých paprsků, řitní ploutev je naopak velmi široká, ocasní ploutev je zaokrouhlená. Ve hřbetní ploutvi je 3-5 měkkých paprsků, v řitní ploutvi je 77-92 měkkých paprsků, v břišních ploutvích je 11-13 měkkých paprsků a v prsních ploutvích je 1 tvrdý a 14-17 měkkých paprsků. Základní zbarvení těla je olivově zelené až modrošedé, na hřbetě tmavé, na bocích je zřetelné mramorování, břicho je světle šedé až bílé a skvrnité. Ojediněle se můžeme setkat i s bíle zbarvenými jedinci.

 

VÝSKYT

nejlépe mu vyhovují větší, pomalu proudící či stojaté vody, tj. dolní toky větších řek s meandry a odstavenými rameny, tůně, jezera a teplejší údolní nádrže. Sumec velký se zdržuje při dně, vyhledává členité prostředí a úkryty. Je to teplomilná ryba, jejíž aktivita klesá v chladnějších ročních obdobích, v zimě upadá téměř do úplného zimního spánku. Je to typický dravec. Mladší jedinci se živí zooplanktonem a zoobentosem, později přecházejí na objemnější potravu. Hlavní složku jeho potravy tvoří především ryby všech druhů, ale nepohrdne ani většími bezobratlými živočichy (jako jsou červi, žížaly, hmyz), dále loví i žáby a menší vodní savce. Jako jeden z mála našich druhů patří sumec velký k rybám dlouhověkým, neboť se dožívá, zejména v údolních nádržích a velkých řekách, běžně věku 20-40 let. V příznivých podmínkách (dostatek potravy, teplá voda, dlouhé vegetační období) roste velmi rychle. V chladných vodách ve vyšší nadmořské výšce je jeho růst podstatně pomalejší. V prvním roce života dorůstá 10-18 cm délky těla, ve druhém roce 20-38 cm, ve třetém roce 35-53 cm, ve čtvrtém roce 45-68 cm, v pátém roce 55-75 cm, v desátém roce 85-120 cm, v patnáctém roce 120-170 cm, ve dvacátém roce 150-200 cm. Ve druhém až třetím roce života dosahuje váhy 1-2 kg, v dalších letech jeho přírůstky činí 1-2 kg a u starších jedinců až 2-3 kg ročně. Sumec velký je dnes jedinou naší rybou, která může dosáhnout hmotnosti 100 kg a více. Pohlavně dospívá ve stáří 3-5 let, samice v průměru o rok později než samci. Sumci se třou v párech od konce května a v červnu, kdy teplota vody dosáhne trvale 18-22 °C. Sumec se vytírá na kořínky vrb a olší, které očišťuje a připravuje si jakési hnízdo. Vytře se i na měkký travnatý porost. Tření nastává většinou při poklesu barometrického tlaku před bouřkou ve večerních či v časných ranních hodinách. Po výtěru samec obvykle jikry hlídá a omývá je pohyby ploutví. Plodnost samic sumce velkého významně ovlivňuje množství potravy v dubnu a květnu před třením, neboť jikry dorůstají asynchronně a podle množství potravy jich dozraje větší či menší počet. Vývoj oplozených jiker trvá v průměru 2-3 dny. Vykulený plůdek se zdržuje v úkrytech a postupně se rozplavává.

 

LOV

Lov velkých jedinců bývá výjimečným a nezapomenutelným zážitkem. Lov sumců je velmi nesnadný, má však svá stálá pravidla. Především je důležité sumce najít. V nočních hodinách se prozradí hlasitým tlučením. Čím silnější tyto projevy jsou, tím větší je ryba, která je způsobila. Popsaný zvukový efekt vzniká při útoku dravce na rybky, které v nočních hodinách stojí těsně pod hladinou. Je natolik typický, že jej nelze zaměnit s žádnými jinými hlasy noční řeky. Sumec je ryba stanovištní, takže pokud se nám větší exemplář prozradí v určitém místě, lze předpokládat, že v nevelkém okolním úseku bude lovit i v dalších nocích.
Sumce můžeme při dně ulovit zpravidla při soumraku a ranním svítání, kdy vyjíždí na lov nebo se naopak vrací do svého úkrytu. Ten tvoří obvykle potopený strom, spleť rostlin nebo skulina mezi velkými balvany. Uprostřed noci klademe nástrahu vždy těsně pod hladinu. Tou je obvykle větší živá rybka, někdy se sumec splete také na chuchvalec rousnic. Nejdůležitějším předpokladem úspěchu je chování na břehu. Sumec je nesmírně ostražitý a jakýkoliv rušivý moment způsobí, že se ryba přesune z místa stálého loviště o několik desítek metrů dále. Rybu zaplaší nejenom hluk, ale také světlo z pouhé baterky, nebo dokonce cigarety. O tradiční svíčce mezi pruty, nebo dokonce ohni už vůbec není potřeba hovořit.
Sumci začínají lovit obvykle až za hluboké tmy, kdy zavládne skutečný klid. Mlácení velkého kusu je impozantní. Především nás upozorní, kde máme na sumce líčit, neboť teritorium jeho působení nezahrnuje obvykle větší okruh než 100 metrů. Někdy uvidíme sumce i ve dne těsně pod hladinou. Tehdy jej většinou neulovíme, avšak v noci zpravidla nebývá daleko. Záběru sumce se můžeme dočkat od zahájení sezóny až zhruba do poloviny září. Nejlepší je tmavá dusná noc před bouřkou, kdy je ve vzduchu cítit déšť. Na závadu není ani deštivé počasí. Naopak naprosto neúspěšná bývá noc jasná a chladná. Pokud jde o náčiní, nejvhodnější je tvrdý prut o délce kolem 2,25 m, vlasec o průměru 0,50 mm a více. Na vlasec připevníme splávek větších rozměrů. Rybku umístíme asi tak 50 cm pod splávek. Na sumce je nejlepší navázat na vlasec velký kovaný jednoháček a pod něj nakonec upevnit velký trojhák. Jednoduchý háček zabodneme rybce pod hřbetní ploutev a trojhák necháme viset podél boku. Je možné také líčit jen na jednohák, ale to často sumec nástrahu strhne. Nejvhodnější nástražní rybkou je větší okoun. Snad je to tím, že okoun patří k největším požíračům jiker a plůdku a sumec je na něj alergický. Dobrou nástrahou však je i lín, ouklej nebo karas. Záběr sumce přijde většinou až v době, kdy je na vodě absolutní klid, nebo také brzy ráno před rozedněním. Jakmile sumec rybku uchvátí, okamžitě s ní prudce ujíždí. Velkého sumce nelze zdolat bez loďky. Pokud je sumec zpočátku v plné síle, má tendenci spustit se na dno koryta a zajet do nějaké překážky. Snažíme se únik co nejvíce brzdit a rybu otočit. Jakmile sumec cítí pod sebou hloubku, vyvíjí největší sílu, na mělčí vodě jeho odpor slábne. Sumce vylovujeme zásadně gafem a vždy až ve fázi, kdy je zcela vyčerpán. Hák vbodneme do středu ocasní části, neboť zde má sumec největší údernou sílu, kterou takto eliminujeme. Pak rybu vysmýkáme za ocas na břeh.
Výběru místa lovu musíme věnovat velkou pozornost. Především musíme vybrat takové místo, abychom měli dobrý přístup k vodě a možnost zdolanou rybu vytáhnout. Zásadně však nesmíme sedět přímo nad nástrahou. Sumec je ryba velmi plachá. Stačí udělat nad jeho stanovištěm jen několik kroků a bude celou noc lovit jinde. Naprosto nutné je zdržet se kouření, neboť oheň vždy sumce odežene hodně daleko. Nejvhodnější jsou místa, kde těsně nad vodu sahají větve stromu. Nástrahu je vhodné umístit do vody necelou hodinu před setměním. Kdybychom nastražili nástrahu těsně před příchodem noci, nebo dokonce až za tmy, znamenalo by to, že sumce vyplašíme.