Štika obecná

Štika obecná (Esox lucius) Štika obecná je jednou z nejznámějších dravých ryb nás i v Evropě.

VZHLED

Dravému způsobu života má i uzpůsobené tělo, které je válcovité a značně protáhlé, jakoby šipkovité, právě dobře uzpůsobené, aby štika mohla rychle vystartovat za svou kořistí, jako torpédo. Tlama je široká a rovněž protáhlá, vyzbrojená hezkou řádkou pěkně ostrých zubů. Hřbetní a řitní ploutve jsou posunuty až k ploutvi ocasní, což bleskurychlý start ještě umocní. Příroda štiku obdařila nádherným zbarvením těla. Horní část trupu je zelenohnědá, dolní je o něco světlejší někdy až do šeda, nebo bíla. Většinou je taky celý trup posázen světle žlutými fleky. Oko je typicky dravecké-žluté a proradné (nicméně, zrak mají štiky výtečný). Ploutve jsou většinou tmavší a příčně pruhované.

ROZŠÍŘENÍ

Štika obecná, či chcete-li slovensky, šťuka obyčajná, je nejznámější dravá ryba u nás i v Evropě. Chybí pouze na pyrenejském poloostrově, v jižní Itálii a v části Balkánského poloostrova. Dále žije i v Asii i Severní Americe, kde se její vzdálené příbuzné říká „Maskalunga“. Štika není vůbec náročná na podmínky ve vodě. Můžeme se s ní setkat ve všech vodních revírech, počínaje pstruhovými bystřinami, (kde ji ovšem rybáři velmi neradi vidí, protože napadá mladé pstruhy a lipany) přes široké řeky a rybníky až konče přehradami všech velikostí.

ZPŮSOB ŽIVOTA A POTRAVA

Je to jediný zástupce čeledi štikovitých, který čítá ve světě celkem asi pět druhů. Štika je typický dravec, neboť už od 5 cm začíná žít dravým způsobem života a od 20 cm již tvoří její jídelníček drobné rybky! Tím jsme se dostali k potravě, která je u štiky velmi jednoduchá – ryby a rybičky do velikosti jen o málo menší než je štika. Například okouni, hrouzci, oukleje, plotice, proudníci a zejména pak ty s drobným poraněním, nemocné a pomalé (nepohrdne prý ani žábou, nebo utopenou myší). Nepohrdne ani menším jedincem svého vlastního druhu, štika je antropofágní organismus. Je velmi žravá, na 1 kg přírůstku své hmotnosti spotřebuje až 7 kg ryb. Současně je ale výborným a nenahraditelným článkem biologické rovnováhy ve všech vodách.
Patří k našim největším rybám. Téměř v každém rybářském časopise najdeme mezi největšími úlovky štiku, a zpravidla né malou, protože metrové štiky naštěstí nejsou zase takovou vzácností.Zkrotit velkou bojovnou štiku je pro rybáře zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Průměrná váha lovených ryb je asi okolo 2-3 kg. Štika nicméně nemá maso nijak zvlášť chutné a docela suché.

ROZMNOŽOVÁNÍ

Tření štik probíhá mezi březnem a dubnem a počet jiker se vyšplhá i na 250 000 kusů. Průměr mají asi kolem 2,5 mm, barva je světle žlutá a k jejich oživení je třeba asi dvacet dnů. Štika, která se nemůže vytříti prý zahyne. Ráda se tře hlavně v klidné, teplé vodě s hustým porostem. Mlíčňák pohlavně dozrává již mezi prvním až třetím rokem, jikrnačka mezi třetím až pátým. Samice bývají větší než samci a mají kratší párové ploutve. Štika se prakticky nedá zaměnit, je to nádherná ryba, která má v českých řekách jistě důležité místo. Pro její dobré přežití v našich vodách je ale třeba důsledně dodržovat bernou míru a dobu hájení.